Moje 1.výroba pisněte j estli mám psát dál
PŘEDMLUVA
Celých 126 let jsem čekala na jediného člověka, který by mě dostal ze spárů zla a očistil by mou minulost plnou krve a mrtvých lidí. Když se ukázal, byl to ten nejkrásnější člověk jakého jsem kdy viděla vypadal daleko líp jako jakýkoliv upír. Když jsem ho poprvé spatřila nejdřív jsem si myslela, že je to taky upír, jeho obličej vypadal jako obličej anděla-anděla, kterého bych nikdy nedokázala zabít netušila jsem že to dokáže být silnější než já a že dokážu udělat něco takového.
Pach jeho krve byl tak lákavý, že bylo těžké se od ní držet dál. Viděla jsem jak se usmívá, ale já prostě pila dál a dál. Pak už mi nezbylo nic jiného, než se dívat na mrtvé ochablé tělo toho, kterému jsem dala celou svou duši. Cítila jsem jak moje duše odchází pryč-pryč do nebe spolu z Edwardem.
Pach jeho krve byl tak lákavý, že bylo těžké se od ní držet dál. Viděla jsem jak se usmívá, ale já prostě pila dál a dál. Pak už mi nezbylo nic jiného, než se dívat na mrtvé ochablé tělo toho, kterému jsem dala celou svou duši. Cítila jsem jak moje duše odchází pryč-pryč do nebe spolu z Edwardem.
Nedokázala bych žít dál a proto jsem se vydala na místo, kterého se obávali všichni upíři-do středu Volltery. Přišla jsem si pro smrt.
1.kapitola
"ježiši, už zas Carlisle jestli ještě jednou se budeme muset nastěhovat do toho strašného městečka Forks-´´ Stěžovala si Alice.
"Alice, budeš to muset nějak přetrpět, ty víš ze všech nejlíp, že tu nemůžeme zůstat a ve Forks už máme ten obrovský dům, který si měla tak ráda." Snažil se jí přemluvit Jasper.
"Ano máš pravdu, měla jsem ho ráda, ale vždyť to město je hotoví zapadákov, není tam jediný normální obchod." Všichni jsme na ní nevěřícně koukali-to jí jde jenom o oblečení?
"Ale no tak, vždyť je tam Seattle a Olimpia a když budeš chtít pojedu nakupovat s tebou." Slibovala ji Rosalie.
"Fajn," Souhlasila z úsměvem, že by se Alice nechala jen tak obalamutit? "Ale chci Bellin pokoj a chci přistavit šatnu."
No jasně celá Alice. "Zatraceně." Emmet se rozchechtal na celé kolo, koukala jsem na něj a snažila se mu oplatit zabijácký pohled.
"Och, už se tě bojím ty moje malá opuštěná sestřičko." Škubla jsem sebou při slově opuštěná. Byla jsem jediná, která neměla partnera- Emmet měl Rosalii, Alice měla Jaspera a Carlisle měl Esmé. Jen já jsem nikoho neměla. Začala jsem se celá třást a pomalu padala, Alice a Esmé ke mně přiběhli zachytili mě a posadili mě na zem, zatímco Rosalie nadávala Emmetovi .
"Holčičko, jsi v pořádku?" Ptala se mě Esmé. V tu chvíli se Alicino tělo napjalo dívala se před sebe její oči se rozšířili a ona klečela se zaťatou čelistí pohledem stále upřeným někam do budoucnosti. Úplně jsem zapomněla na svoje dilema, vyskočila jsem nohama na zem a začala s ní třást.
"Alice, co vidíš? No tak A…" Najednou u mě stál Jasper a Alice se zase vrátila do přítomnosti. Nejdřív se podívala na Jaspera, potom se zhluboka nadechla a obrátila zrak na mě.
"Bello, právě jsem viděla…" Znovu se zhluboka nadechla "Viděla jsem tebe a nějakého člověka, byli jste velmi šťastní, ale potom." Mlčela.
"co potom Alice, co?"
Chcete vědět jak to dopadne?











¨